Podvečerní badmintonové rozjímání

vloženo 28.11.2015 | badminton

Za půl století, co se věnuju badmintonu, jsem zažila mnohé. Talentované i méně šikovné hráče, lhostejné i velmi ambiciózní rodiče, velká očekávání i zmar nadějí. To, co se odehrálo včera odpoledne, v předvečer Mistrovství ČR U17, ale nepamatuju: že by náhradník, který se o své šanci dozví úplně na poslední chvíli, ani na okamžik nezaváhal a pro svou účast na špičkovém turnaji byl ochoten absolvovat pětisetkilometrovou cestu spojenou s brutálním ranním vstáváním a to vše s tím, že spolehne hlavně na vlastní síly.

Tomáš Žambůrek pravděpodobně nebyl vnímán jako mimořádný badmintonový talent. Přes to – a možná právě proto – poctivě trénoval a v rámci možností se zúčastňoval pravidel-ně i turnajů. Nezažíval žádné velké úspěchy. Občas se zadařilo, tu a tam přišlo nějaké me-dailové umístění, většinou ale končíval někde uprostřed výsledkové listiny. Abyste pochopili, proč mi včerejší zážitek spojený právě s Tomášem Žambůrkem připadá mimořádný, uvádím důležitá fakta:

Tomáš se o možnosti startu na MČR U17 (Ostrava sobota 28.11. a neděle 29.11.) dozvěděl v pátek 27.11. odpoledne (poté, co Šimon Mráz přišel domů s teplotou a bylo jasné, že jeho start na MČR by byl naprostý nesmysl)
pro účast se rozhodl okamžitě
na MČR do Ostravy cestoval v sobotu ráno vlakem z Plzně s odjezdem ve 4 hodiny, s vidinou příjezdu do ostravské haly kolem 10.hodiny. Doprovod mu dělala trenérka Lucka Kolářová, která se pro tuto variantu předem rozhodla (na turnaji být chtěla, páteční odpoledne ale obětovat nemohla).

Tyhle řádky jsem dávala dohromady v době, kdy nebylo vůbec jasné, jak Tomášova cesta skončí – jestli vlak dojede včas, jestli a jak bude Tomáš schopen bezprostředně po tak dlouhé cestě hrát, jak to dopadne s jeho startem v párových disciplínách. Teď už vím, že mix (kvůli přijezdu vlaku někdy kolem 9.30 hodin) možný nebyl (ve dvojici s Nicole Hlušičkovou na-stoupil Vít Kulíšek), vím, že los ve dvouhře byl k Tomovi hodně krutý, když mu v osmifi-nále nadělil Petra Berana, v současné době jednoho z nejlepších českých juniorských repre-zentantů, ale taky vím, že ve čtyřhře mohl startovat s velmi dobrým spoluhráčem – východo-českým Martinem Sieglem. A že spolu uhráli kolo.

Ale výsledky nejsou v tuhle chvíli vůbec důležité. Tomáš mi dal (a myslím, že nejen mně) docela hezký dárek. Zdaleka ne všichni, kterým se v oddíle snažíme něco nabídnout a poskytovat, nám aspoň zlomek toho vracejí. I v současné době máme talentované i méně šikovné hráče, lhostejné i ambiciózní rodiče – vždycky to tak bylo a pravděpodobně bude i dál. Věková kategorie kolem patnácti a více let je pravděpodobně tím obdobím, kdy hráči by měli mít jasno o tom, co chtějí a měli by být schopni sami a v podstatě bez tlaku rodičů (sa-mozřejmě s jejich podporou) dát to najevo a jednat podle toho. Je to tak - a je to tak vždycky?

Každopádně:

Tome, dík! Přeju Ti hodně dalších úspěchů – a ať Tě badminton dál baví…

Milada Nováková

V Plzni 28.listopadu 2015

Vloženo 28.11.2015