Stručná historie jednoty

Vznik jednoty. Před r. 1903 zakotvily myšlenky Tyršovy a Fügnerovy jen u několika málo občanů doubraveckých, z nichž někteří byli již členy jednoty Plzeň I. V této době měla Doubravka asi 3000 obyvatel, sestávajících ze dvou třetin z průmyslového dělnictva a železničního zřízenectva. Zbytek tvořili rolníci, obchodníci a živnostníci. Tehdy měla Doubravka typicky venkovský ráz. Převážná většina jejího obyvatelstva byla smýšlení sociálně demokratického, jen část národně uvědomělých dělníků hlásilo se k národním socialistům. Rolníci hlásili se k hnutí agrárnímu. Popud k založení sokolské jednoty v Doubravce vyšel z řad členů Národně sociální, vzdělávací a podpůrné besedy. Nejhorlivěji živil tuto myšlenku bratr Jiří Tomášek, zednický mistr na Letné a člen jednoty Plzeň I. Jeho přičiněním schází se 27.listopadu 1903 zakládající výbor následujícího složení: br. František Pechman, předseda, br. Jiří Tomášek, místopředseda, br. Karel Tomášek, náčelník, br. Josef Mukenšnábl, jednatel a zapisovatel, br. Matouš Techl, pokladník, br. Ferdinand Waldmann a br. Josef Tomášek, přísedící.

Již předtím 21.října 1903 započato se cvičením v hostinci pí. Jelínkové za účasti 18 bratří. První valná hromada dne 13.prosince 1903 za účasti 20 bratří zvolila starostou br. Františka Pechmana, náčelníkem br. K.Tomáška, tehdy devatenáctiletého. Založení jednoty nepředcházela nijaká myšlenková příprava obyvatelstva, které se také chovalo k této události lhostejně, jak je patrno z toho, že veliká většina členů mladé jednoty byla z okolních obcí.

Dobová fotografie V roce 1904 povoleno jednotě cvičiti dvakráte v týdnu v nové škole. Průměrně cvičilo 15 bratří. Zajímavé je složení tehdejších cvičenců dle povolání: 10 dělníků, 5 učitelů, 4 kresliči a 3 bratři bez určitého povolání. Zásluhou br. Jirky Tomáška rozšiřuje jednota v následujícím roce cvičební působnost i na žactvo. Přihlásilo se 62 žáků. V roce 1906 zakládá jednota hudební odbor, který pod vedením br. Šišky výborně prosperuje. Hned v následujícím roce ustavuje se v obci přičiněním tehdejšího starosty jednoty br. Fialy vzdělávací sbor, v němž zasedali zástupci Sokola, Národně sociální, vzdělávací a podpůrné besedy, sboru dobrovolných hasičů a Občanské besedy. Tento sbor vykonal skutečně notný kus probuzenecké práce na národní líše, zejména přednáškami o slavných mužích našich dějin. Tohoto roku byla cvičební činnost velmi rušná. V.sletu všesokolského v Praze zúčastnilo se 19 bratří v kroji a 2 v občanském obleku.

Pozoruhodnou událostí sokolskou byly šibřinky v zimě r. 1908. Ráz jejich byl "V lesní tůni". Místnost "U Doktorů" byla proměněna v lesní tůň. Dekorace i scéna se velice líbily četnému obecenstvu, i výtěžek byl slušný : 67 K.

V tomto roce byl učiněn také prvý pokus se založením ženského odboru, který ztroskotal. Patrně nebyla zde dostatečně připravena půda. Prvého cvičení zúčastnily se 4 sestry, druhého již pouze 2. V r. 1909 konány opět šibřinky s rázem "Na českém mlýně". Ač bezvadně provedené, skončily deficitem 109 K.

V r. 1910 pozorujeme nápadné zvýšení počtu dorostenců ze 3 na 19 zásluhou br. Fr. Beneše. Tohoto roku konáno první domácí veřejné cvičení jednoty v zahradě pí Šimandlové. Cvičilo 12 bratří, 15 dorostenců a 22 žáků. Cvičilo se tedy ještě bez žen. Ženský odbor založen byl znovu následujícího roku v březnu. Čítal 3 členky, zatím se však necvičilo. V r. 1912 již ženský odbor pravidelně cvičí a vykazuje 6 sester a 7 dorostenek pravidelně cvičebně činných.

V roce 1912 konán VI.všesokolský slet v Praze. Zde již vidíme br. ochotnický spolek "Tyl", ve spolupráci s jednotou. Společná akademie vynesla 57 K, které pomohly vypraviti nemajetné bratry na VI.slet. Bylo jich v Praze 23 v kroji, 5 v občanském obleku, 9 bratří cvičilo. Poprvé zúčastnila se také jedna sestra. Tohoto roku zakládá jednota též stavební odbor.

Až do roku 1914 jednota projevuje pravidelnou cvičební i kulturní činnost. Počet členstva udržuje se na stejné výši. Sokolský tisk vychoval zde malý kádr bratří národně a slovansky uvědomělých. Byl to život vskutku bratrský, zejména v prvních dobách. Některé politické události v obci měly nepříznivou odezvu v jednotě, avšak sokolská nestrannost politická vždy nakonec zvítězila.

Mobilisace 26.července zastihla jednotu chystající se pořádati sokolský den, od čehož muselo býti upuštěno. Ze správního výboru jednoty rukují 4 bratři, mezi nimi starosta br. Sedláček, pokladník br. Hrabačka, později rukují i místostarosta br. K.Tomášek a náčelník br. Vacek. V r.1915 ztrácí jednota na bojišti dva bratry- za cizí zájmy padli bratři Josef Šedivec a Josef Beneš. Na konci r. 1917 měla jednota 45 bratří a 17 sester, stoupl tedy počet členstva o 20.

Státní převrat přinesl ovšem nový a radostný ruch do jednoty. Jednota nabídla své služ-by ochotně mladému státu. Činnost jednoty stoupla nebývale. Rovněž členstva přibývalo, na konci r. 1918 jednota zaznamenala již 101 muže a 11 žen. 19.ledna 1919 jednota vyvolala v život odbočku v Červeném Hrádku. Později založena byla a osamostatněna jednota v Újezdě.

V únoru téhož roku byl utvořen poprvé samostatný cvičitelský sbor žen. Jmění jednoty vzrůstalo natolik, že si mohla dovolit poříditi železnou konstrukci pro hrazdu, šplh a kruhy na školním cvičišti a zakoupiti klavír v ceně 2 000 Kč. Velikým povzbuzením byl pro jednotu okrskový slet, který jí i finančně prospěl. Koncem r. 1919 měla již 27 000 Kč jmění.

Župní slet, jehož provedení svěřeno bylo naší jednotě, vydařil se neobyčejně skvěle. Cvičilo 957 mužů, 819 dorostenců, 685 žen a 587 dorostenek. Získáním letního cvičiště v r.1921 postavila se jednota na nový pevný základ. Počet členů rostl a stejnoměrně s ním rostlo i jmění.

VIII. slet všesokolský r. 1926 přivedl do Prahy 66 bratří a 22 sester. Účastníci odnášeli si jedinečné dojmy. Všesokolský slet měl mocnou odezvu v československém občanstvu. Nový příliv členstva projevil se i u nás: v r. 1927 měla jednota již 200 členů.

25-letého jubilea založení jednoty vzpomenuto bylo slavnostní valnou hromadou 24.června 1928 a otevřením sokolské výstavky "U Doktorů". Téhož roku oslavuje celá československá veřejnost nadšeně 10.výročí státní samostatnosti. Naše jednota účastní se těchto oslav spontánně. Od r. 1929 věnovala jednota mnoho času myšlence postavení své sokolovny. Na návrh stavebního odboru vypsána byla soutěž na nejlepší plány.

Na IX.sletu všesokolském v Praze r.1932 cvičilo 18 dorostenců, 16 dorostenek, 38 bratří a 26 sester. V průvodu šli poprvé pod sokolským praporem, který věnovali jednotě bratr Karel Tomášek s chotí. Nádherný, umělecky provedený prapor byl předán dodatečně členstvu dne 14.srpna 1932 na letním cvičišti za účasti župního starosty br. Šípa, při kteréž příležitosti vykonalo členstvo jednoty na prapor slib sokolské věrnosti.

Když byla r. 1932 postavena nová občanská škola, žádala jednota městskou radu v Plzni, aby pojmenovala tuto školu " Školou dr. Miroslava Tyrše". Sledovala tím účel oslaviti důstojně 100.výročí narození zakladatele Sokolstva. Žádost byla zamítnuta a škola pojmenována po plzeňském starostovi "Školou Pikovou". V náhradu nabídla pak městská rada pojmenovati jménem Tyršovým školu na Petákově náměstí. Nabídka nebyla sokolskou župou Plzeňskou přijata.

R.1933 nalezla konečně jednota řešení své existenční otázky, postavení sokolovny. Nepříznivé úvěrové poměry nedovolily však realisaci myšlenky a tato byla vtělena ve skutek teprve v r. 1934.

O závodivosti z minulosti naší jednoty.

Kronika naší jednoty zaznamenala již v r. 1907 tři bratry, kteří vstoupili na závodní kolbiště. Byli to bratři Karel Tomášek, Václav Vacek a Matěj Bauer. Dobyli v závodech ČOS na V.sletu v nižším oddílu druhé ceny (75-85 % všech bodů). V roce 1908 závodilo šestičlenné družstvo v župním závodu za nižší oddíl. Bratr Jan Lodr získal 2.cenu ve vzpírání činky 50 kg, kterou zdvihl jedenáctkrát. Br. Hrabačka se umístil ve skoku vysokém ve zvláštním závodu jako druhý. Bohužel, kronika neudává, jakou výšku skočil. Chodecké závody čtvrtého okrsku obeslala jednota čtyřmi bratry - 5 km urazili za 33 minut.

Pak závodivost v naší jednotě ochabla. Teprve v r. 1920 na závodech ČOS o sletu byla naše jednota zastoupena družstvem nižšího oddílu, které docílilo 78,21% všech dosažitelných bodů a získalo lipový věnec a malý diplom.

Družstvo tvořili: V. Škabrada, K. Smetana, J.Živný, V. Štrunc, V. Lehoučka a V. Bauer.

V r. 1922 měla jednota dva zdatné nářaďovce:br. Smetanu a br. Škabradu. Oba se zúčastnili župního přeboru ve vyšším oddílu a skončili na 2., resp. na 4.místě. Družstvo nižšího oddílu obsadilo 3.místo v župě. Rovněž družstvo dorostenců bylo na 3.místě. V mezisletových závodech r. 1923 dobyl čestného úspěchu br. Smetana. Byl sedmnáctý s 91,67 % všech dosažitelných bodů ve vyšším oddílu. V nižším oddílu získalo družstvo věnec se stříbrným odznakem a velký diplom. Sletové závody v r. 1926 nebyly obeslány, neboť družstvo naší jed-noty neprošlo vylučovacími závody v župě. Byly pěstovány i hry v naší jednotě, zvláště házená, se střídavými úspěchy.

V nářaďovém a prostém tělocviku dosáhl skvělého úspěchu br. Bořivoj Švec, který dobyl přeboru vyššího oddílu v závodech ČOS v Praze o IX. sletu v r. 1932. Získal 892 body z 900 možných a byl prvním mezi 1551 závodníky. Trofej, vavřínový věnec, bude vždy chloubou naší jednoty. Fotografie br. Boříka ocitla se ve sletovém "Památníku". Mimoto závodili bratři Šneberg, Trojan a Novotný a všichni se čestně umístili.

Jsme povinni minulosti naší jednoty, abychom v úspěšné a ušlechtilé činnosti závodní pokračovali.Tělocvičný závod je nejtěžším závodem vůbec. Bez silné vůle, vytrvalosti a poctivé přípravy nemůže nikdo v tělocvičném závodě dosáhnouti pronikavého úspěchu. To jsou vlastnosti, které závod neúprosně vyžaduje;to jsou však také vlastnosti, které potřebuje každý jedinec k úspěšnému pronikání životem a to jsou vlastnosti, které potřebuje celý národ. Proto v Sokole závodíme.Pravidelné cvičení - zdraví a svěžest do pozdního stáří.

Trochu čísel o pohybu členstva od r. 1903

V době svého založení měla jednota 35 členů, t.j. něco přes 1% tehdejšího obyvatelstva v Doubravce (nehledě k tomu, že většina členů byla z okolních obcí).V roce 1910 měla jednota 34 členy, 19 dorostenců a 9 žáků, dohromady 62 duší, t.j. asi 1,8 % všeho obyvatelstva. Dnes (rozuměj v r. 1935) čítá jednota 310 členů a členek, 78 dorostenců a dorostenek, 152 žáků a 186 žákyň, t.j. 726 duší, což značí asi 9% všeho obyvatelstva v Doubravce. Není tedy správným tvrzením, že vzrůst počtu členstva naší jednoty nebyl úměrný vzrůstu obyvatelstva. Naopak je zřejmo, že sokolská myšlenka se v Doubravce šíří velmi rychle a že Sokol získává stále nové členstvo.

Všesokolské slety byly dobrou propagací sokolské myšlenky. Pokles členstva v r. 1921-1923 je dán vznikem jednot v Újezdě a v Červeném Hrádku, kam přestoupilo členstvo, které do té doby bylo v naší jednotě. Obrovský vzrůst členstva se jevil v r. 1917 a zejména pak po státním převratu v r. 1918. Trvalý vzestup pak se jeví od r. 1929. Věříme, že se tento vzrůst nezastaví.

Činnost cvičební se v r. 1935 zvýšila zejména u dorostu a žactva. Z celkového počtu mužů v březnu 202 cvičilo aspoň 1x v měsíci 39, průměrně 30, ze 101 žen cvičilo aspoň 1x v měsíci 43, průměrně 29, u dorostenek 36 (průměrně 31), u dorostenců 42 (průměrně 29), u žáků 152 (průměrně 114) , u žákyň 186 (průměrně 144).

Plní tedy naše jednota dobře své poslání tělovýchovné. Nejsme však ještě spokojeni. Všichni mladí musí nastoupit do tělocvičny. Chceme-li národ udržet branným, musíme pravidelně cvičiti.

Sokol patří do tělocvičny - Pravidelnost je základem úspěchu. Cvičme! Tužme se!

Až dosud jsme téměř doslova přetiskovali z materiálu, který byl vydán k otevření sokolovny dne 9.6.1935. Nyní uděláme malou výjimku. To z toho důvodu, že pasáž, věnovaná přípravám na stavbu, je velmi obsáhlá. Ukazuje, jak dlouhá a složitá byla jednání, která vyústila nakonec v rozhodnutí stavbu zahájit, jak různé názory komplikovaly situaci již vyřešenou. Nemalou roli v tomto rozhodování hrála - jak jinak- otázka peněz.

Další (O sokolovně)